úterý 20. prosince 2011

Něco informací na závěr

Podělím se o několik praktických informací o Srí Lance (třeba se budou někomu hodit)

Mapa: http://maps.google.cz/?ie=UTF8&brcurrent=5,0,1&ll=8.102739,79.584961&spn=5.436326,7.679443&z=7&source=embed

Počasí
Srí Lanka má tropické podnebí, takže se střídá období sucha a deště. Do jižní a jihozápadní části ostrova přináší monzun déšť od května do srpna, do severní a východní části přichází monzun v říjnu a trvá do ledna. A aby to nebylo tak jednoduché, tak v říjnu a v listopadu může pršet kdekoliv, a také velmi vydatně. Ono když na Srí Lance prší, tak leje :-). V jižní a jihozápadní části Srí Lanky jsou suchými měsíci prosinec až březen, v severní a ve východní části je to květen až září. Jinak v podstatě celý rok je na pobřeží a v nížinách kolem 30 stupňů a vedro je i v noci.

Kdy jet?
Pravděpodobně bude cílem vaší cesty centrální oblast kolem města Kandy, horská oblast kolem měst Nuwara Eliya a Ella a jižní, možná jihozápadní pobřeží.
S ohledem na naše zimní počasí s nedostatkem slunce, je nejlepší jet v prosinci, lednu, únoru a březnu (ideálně odjet v prosinci a vrátit se v dubnu). V tyto měsíce prakticky neprší, nebo jen velmi málo a velmi krátce (ikdyž vyjímky potvrzují pravidlo :-))

Očkování:
Není potřeba v podstatě nic. Samozřejmě se hodí očkování proti žloutence a břišnímu tyfu. Proti malarii žádné očkování není, ale pravděpodobnost, že ji tam dostanete je v podstatě minimální. Problémem je spíš horečka dengue, kterou přenáší taky komáři. Proti horečce dengue však neexistuje účinný lék ani očkování. A protože komárů, neboli moskytů, jsou kvanta, a to v jakýkoliv měsíc, ráno i večer, je třeba se proti nim chránit účinným repelentem, spaním pod moskytiérou a zapnutými větráky v místnosti. Takže si vemte off

Víza:
Zatím zdarma a udělují se po příletu na letišti, ale od roku 2012 má být nějakej elektronickej systém kde se bude platit. Hold to chce zjistit aktuálně.

Ceny:
Místní měnou je SRÍ LANSKÁ RUPIE. Její hodnota je asi 6 rupií za 1 korunu (počítal jsem to přesně podle toho za kolik jsem koupil dolar a kolik jsem tam za dolary dostal a vyšlo mi to na 5, 84)

jídlo v restauraci - jak kde, ale dá se zhruba od 500 rupií (85 korun) za maso s rýží (především kuře) až po třeba 1.000 rupií za speciální západní jídla. Ale nromálně jsme jedli v turistických restauracích jídla právě kolem těch 500 a to včetně talíře krevet v baru na pláži. V místní restauraci nazývané "Hotel" (ale žádný postele tam nenajdete) se dá jíst běžné jídlo "Rice and kari" (nejde o kari v našem slova smyslu, ale oni "kari" nazývají všechny možný přísady, takže dostanete talíř rýže a k tomu si nandáte co libo z takových asi 5 různých misek) tak za 150 rupií (25 korun)

balená voda - v samošce za litr a půl velkou láhev 65 rupií (11 korun)

pivo - v samošce chlazená láhev 625 ml za 130 rupií (22 korun), plechovka o něco dráž. V restauraci kolem 260 - 300 rupií (44 - 50 korun). Ikdyž na pláži v Mirise jsme měli v plážovém baru nejlevnější pivo za 175 rupií (30 korun) a běžne tam stálo 200 rupií (34 korun)

ubytování - běžná cena za slušnej pokoj se stropním ventilátorem, koupelnou a evropským záchodem (náš klasickej s prkýnkem) stál 2.000 rupií (340 korun). Na pláži v Mirise je o něco levněji a měli jsme bungalov na pláži ya 1.500 (260 korun) a mimo pláž (třeba až za silnici někde v ulici) se dá sehnat za 1.000 (170 korun).

doprava - vlak je levnej, ale pomalej. Jeli jsme asi sto kilometrů z Kandy do Nuwara Eliya druhou třídou za 260 rupií (44 korun) na osobou. Autobus je ještě levnější. Jeli jsme asi 150 km z Elly do Matary za tuším kolem 300 rupi (50 korun) na osobu. Pak jsou ještě malý klimatizovaný mikrobusy a ty jsou dražší. Jeli jsme 160 km z Mirissy do Colomba za 800 rupií (137 korun) na osobu. Místní tuk tuk by měl stát cca 50 rupií (8,50 korun) za 1 km, ale zpravidla se vám tu cenu nepodaří usmlouvat, protože vám řeknou tak šesti násobek a dostanete se nejlíp na 100 rupek za kilák. Míň se nám nikdy nepovedlo. Oni taky vždycky tvrdí, že je to mnohem dál než to ve skutečnosti je.





ceny vstupů - na starověký památky je to 25 USD za osobu (nebo ekvivalent v rupiích). Do národních parků vyjde vstup ze všemi možnými poplatky (vstupenka, pronájem jeepu, stopař zvěře a kdoví co ještě) tak asi na 50 USD na osobu nebo i víc (záleží kolik vás je - při větším počtu lidí např. šest to je těch 50 USD (podělíte se o ten jeep, stopaře a cestu), při menším počtu např. dva to vyleze i na 70 USD). Ceny do klasických památek nebo třeba do botanické zahrady jsou 1.000 - 1.200 rupií (170 - 200 korun). Sloní útulek v Pinnewala (největší slonní útulek na Srí Lance - až 80 slonů) 2.800 rupií (480 korun)

Celkově se dá říct, že Srí Lanku v pohodě projedete za 500 korun na osobu a den. V ceně jsou slušná ubytování, jídlo, pití (včetně nějakýho toho pivka) a veškerá doprava. Pokud chcete na památky a do národních parku je třeba si na to vzít peníze navíc podle toho co chcete vidět. Taky se dá říct, že je Srí Lanka pro baťůžkáře dražší než Thajsko.

p.s. pokud by jste jeli s cestovkou tak dáte za dovolenou dvojnásobek. Zrovna teď jsem viděl v katalogu zájezd na Srí Lanku, v podstatě s totožným programem jakej jsme měli my, na čtrnáct dní za 45.000 korun a to v tom nebyly právě ty vstupy, což je právě dost drahý. Takže, to co jsme my viděli za komplet 30.000,- korun (letenka se všemi poplatky a kompletní útrata na Srí Lance včetně oněch vstupů), zákazník cestovky zaplatí hodně přes 50.000,- korun a bude tam o třetinu kratší čas :-))))

pondělí 19. prosince 2011

Návrat

Tak jsme zpátky doma. Návrat proběhl celkem v pohodě. Na letišti v Colombu jsme měli před odbavením ještě čas. Tak jsme se jen tak poflakovali, dali si kafe a čekali. Potkali jsme se našimi známými z Elly. Aspoň bylo veseleji. Výhoda je, že v Colombu na letišti mají takový PC stánky. Vypadá to jako např. stojan na reklamní letákz a z každé strany je počítač připojenej na net (tam jsem taky napsal poslední - předchozí příspěvek) a tak čas celkem utekl.

Let z Colomba do Kieva byl normalní. Trval něco přes 9 hodin. Dostali jsme krátce po startu snídani. Byla hnusna. Nějaká vaječná placka s čímsi. Hmmm, hold Ukrajina. Spát se pořádne nedalo. Po nějaké době člověk neví jak si sednout. Obrazovky na sedadlech tentokrát pro jistotu neměli vůbec. Měli projekční plátno. Bylo od nás přes několik řad, tak aspoň nesvítilo do očí, ale zase ve výhledu vadili právě hlavy pasažérů před námi. Promítli nám Avatara (sranda je pustit si ho v ruštině :-))), pak nějaká pitomá rodinná americká komedie (tu jsem nesledoval vůbec) a nakonec ještě Dobu ledovou. Pak podávali oběd. To už šlo. Kuře s bramborovou kaší a salátem. Byl k tomu aj zákusek a docela dobrej. Tradičně nedávají pivo. No co už.

V Kievě jsme se ocitli na Ukrajině. Ikdyž jen přesedáte (tedy neopustíte celní prostor), tak vás nutí jít k jakési registraci. Tam jsme ztrávili ve frontě hodinu (jedna úřednice pracuje - to je, že si veme od každýho pas a něco hledá v počítači, další dva lidi na ni koukaj). Pak vás teprve pustí do letištní haly. Hrozný, ale furt lepší než vyhlášená hranice mezi Slovenskem a Ukrajinou, kde je to o úplatcích a ix hodinovým čekání. Jsem zvědavej jak to budou dělat až příští rok budou pořádat ME ve fodbale. No, vystáli jsme to a šli konečně na pivo. To už nám tekly sliny :-). Dali jsme si každej dva Murphyse. Konečně slušný pivo. A šli se nalodit na let do Prahy.

To už byla brnkačka. Trval dvě hodiny. Na jídlo bagetka s jedním kolečkem salámu a jedním plátkem sýra :-), to už známe :-). V Praze na Letišti nás čekal odvoz, takže super pohoda. Navečer jsem byl doma a dal si předem objednanej řízek :-)))).

Tak to by z té naší cesty bylo asi tak všechno. Ještě přidám kapitolku s všeobecnýma informacema a vložím do blogu nějaký ilustrační fotky do jednotlivejch příspěvků.

sobota 17. prosince 2011

Z Mirisy do Negomba

Rano jsem vstali a sli na snidani. Jak na potvoru krasnej den. To tak hol byva, kdyz dovolena konci. Dali jsme si na rozloucenou klasickou west snidani. tedy vajicka, tousty, dzem a maslo. K tomu jak jinak nez caj. Vyhled na ocean a vzhuru na bus.

Puvodni myslenka, ze pojedeme do Matary na nadrazi (od tam ty busy vyjizdej a jsou tim padem prazdny), padla pri pokusu stopnout si neco hned. Hned prvni nam zastavil asi tak za dve minuty a mel mista k sezeni. Byl to takovej mensi mikrobus s klimatizaci. Klima kupodivu byla pustena normalne, tak se jelo dobre. Asi po hodine jizdy ridic zastavil a zacal klimu opravovat. Nakonec vymenil pojistku a v poho jsme jeli dal. Po dalsich dvou hodinach pichnul kolo. No aspon se nenudime. Po asi ctyrech a pul hodinach jsme byli v Colombu. Je to teda tak kolem 160 kilometru, ale za hustoty provozu se to nedalo stihnout rychleji. Ikdyz ridic se snazil a predjizdel i tam, kde by to nedelel ani sebevrah. Nekolikrat jsem koukal, jak se s protijedoucim autem minul jen tak tak. Jeste, ze mame ty snurky na rukach od mnicha. To nas urcite ochranilo.

V Colombu prestup na mistni autobus a dojet do Negomba (dalsi nejmin hodina a pul). Ridic mikrobusu nam ukazal od kud by ten autobus mel jet. Nejel. Byli jsme na spatnym nadrazi. Jeden tuktukar nas pry hodi na to spravny. Za stovku (18 korun) Ok. Tak jedem. Bylo to jen kousek, tak stejne vydelal. Tam jsem sedli do prazdnyho autobusu. Ten se po par zastavkach naplnil k prasknuti. Ono jizda tady busem neni nic moc. Strasnej hluk. Porad vsichni troubi. To je na boleni hlavy. No konecne jsme tam dojeli. Na autobusaku jsme vzali tuktuk a jeli zas do stejnyho hotelu co jsme byli na zacatku pred trema tydnama. Vedeli jsme cenu, byl bokem, takze jsme cekali klid a okolo jsou nejaky hospody a samoska.

Majitel rikal, ze chce za pokoj dva a pul tisice rupii. Pripomnel jsem mu, ze jsme tu byli pred trema tydnama a pokoj byl jen za dva. Aha, tak za dva. Ok. Sli jsme do mesta utratit posledni prachy. Na veceri jsme zasli do jedne hospody jejiz majitel je svycar. Dali jsme si oba kure s ryzi. Zni to fadne, ale bylo famozni. Super nalozeny v marinade. Cisniok se optal jak moc to chceme ostry. Rekli jsme, ze stredne. Bylo to ostry jak svina :-). Prvne nam horely huby a asi v polovine jidla uz jsem mel spaleny vsechny chutovy bunky, tak uz me to nepalilo :-). K tomu samozrejme pivko. Po veceri jsem prosli par obchodu, utratili prachy a sli si lehnout.

Meli jsme naplanovany, ze se trochu prospime a v jednu rano pro nas prijede tuktukar a odveze nas na letiste. No, zustalo jen u prani. Vecer tam byl nejakej svatek a tak bouchali ohnostroje a vubec tam bylo zivo. Kdyz byl konecne trochu klid, tak jsme zas pro zmenu poslouchali televizi pana domaciho. Asi byl nahluchlej ci co. Takze spanek se promenil jen v podrimovani. Vstali jsem asi o pul jedne. Dali sprchu, oblikli posledni cisty hadry a vyrazili na letiste.

pátek 16. prosince 2011

Hadi farma

Vecer jsme jeste zasli na panaka do pro zmenu zas jinyho plazovyho baru. Dali jsme si rum. Jeden bilej a druhej tmavej. No, jako rum to moc nechutnalo. Presneji chutnalo to divne. Spravila to kola. A na zlepseni chuti jsme si dali opet pivo. Vecer u oceanu se sedi, dobre. Jen se nam to uz krati :-(

Je patek rano. Nebe zatazeny, ale neprsi. Tak jsme si po snidani rekli, ze se kouknem na hadi farmu. Teda ja tam chtel tak jako tak a Ircu presvedcilo pocasi. Kdyz se nemuze opalovat, tak na vylet :-). Hadi farma je nekolik kilometru do vnitrozemi od nasi plaze. Dali jsme se do reci s tuktukarem za kolik nas tam odveze. Po jeho zpocatku nesmyslnych cifrach jsme se shodli na cca 200 korun na nase. Tam i zpet, vcetne doby cekani. Ok. Jeli jsme tam pomerne dlouho. Rek bych, ze deset kilaku to mohlo bejt.

Vlastni farma neni farma v pravem slova smyslu. Proste jeden lecitel ma doma pomerne dost takovych potvor. Chova je v bednach v byvale garazi nebo co to bylo. Kazdopadne je to clovek znaly a v okoli uznavany. Kdyz jsme mu rekli, ze jsme cesi, tak pookral, odkudsi vyatahl ceskej casopis z roku 2005, kde o nem byla reporaz. Melo to tu vyhodu, ze tam byli vyfoceni i ti jeho hadi a popsano v cestine :-).



Sokol vzdycky vytahl hada z bedny, dal ho na zem, pripadne nekomu na ruku, ramena nebo hlavu. Teda me. Irena prchala od hadu jak cert od krize :-). Super. Mel tam i dve kobry. Kdyz ji dal na zem, tak se hned stavela do bojove pozice a sycela. Tu jsem pochopitelne na hlave nemel :-). Jinak mel hroznyse, chrestyse, nejaky mistni zmije. O jedne rikal, ze je prudce jedovata. Pry do hodiny je po vas :-). Pak tam byli dalsi nejedovati a neskodni hadi. Ty prave pucoval na ruku, ramena a tak. Irena nakonec taky jednoho malyho, pekne barevnyho, do ruky vzala. Jeste jsem ji na zaver udelal fotku s kobrou (v uctive vzdalenosti) a jeli jsme zpet.



Cestou tuktukar navrhl, jestli se nechceme podivat do tovarny na batiku. Ok. Proc ne. Zajimave. Postupy tak z devatenactyho stoleti. Nadelal jsem nejaky fotky, ale byla tam dost tma a z oken zase moc svetlo. Blby kontrastni podminky. Snad z toho neco dostanu. Na zaver nas vzali do mistnosti jako obchod. Meli tam hadry celkem hezky, ale u nas by to nenosil snad ani obstarozni hipik. Irca si nakonec neco koupila, ale brali jsme to spis jako cenu za ukazku.




Po poledni jsme byli zpet a vylezlo slunicko. Tak na posledni den u more aspon mame hezky. K obedu jsme si dali jak jinak opet krevety :-). Kdyz oni je maj tak dobry a za par korun. Pak klasika koupacka, valeni, koupacka, valeni, cteni, koupacka a tak az do vecera. 

Na veceri opet do naseho baru. Spocitali jsme penize, kolik jeste mame v kase a zjistili, ze se muzeme rozsoupnout. Tak jsme si dali neco jako "morsky mix". Pan se ptal jestli jeden dohromady. Kdepak kazdej svuj :-) Pan pokyval hlavou a donesl. Bylo toho pozehnane. Jen se omlouval, ze nemaji kalamary, ale ze misto nich dal vic krevet :-). Nevadi. Mix obsahoval slusnou porci normalnich krevet, pak tygri krevety, pak neco cemu rikali "jumbo" kreveta (je to velky skoro jak langusta a taky to tak chutna), pak langustu, pak kraba a jeste rybu. To vse jako jedna porce a hromada na jednom taliri. Na dalsim taliri spolecna ryze a na dalsim hranolky a salat. Kua to bylo jidla, ze jsme oba funeli, ale super. Bratru cca za 300 korun na osobu. Kde si za ty prachy date langustu a jeste spolu s krabem a dalsima potvorama. Hmmm, dobre to bylo :-)




Chvilka oddychu na traveni (to zrovan pisu ten bolg) a pred spanim jeste zajdem na plaz na nejaky to pivko. Zitra rano jedem do Negomba a pak v noci na letiste.


čtvrtek 15. prosince 2011

Weligama

Po vcerejsim destivem dni je dnesni rano OK. Chceme jet do Weligamy a jejiho okoli. Jsou tam totiz rybari na kulech. Proste v mori je zarazenej kul s bydylkem a na nem sedi rybar. Chyceny ryby dava do pytle co ma uvaznej na tom kulu. Je to proto, ze more je v tech mistech melky na natazeni siti. Kuly se pry dedi z otce na syna (tak to je supr dedictvi, dostanes kus klacku zarazenyho v mori. to bych tatovi podekoval :-))

Prosli jsme pristav a hledali za mestem ty kuly. Nikde nic. Potakli jsme jednoho tuktukare, rekl jsem co hledame a pry ze nas tam za dve kila (asi 35 korun) zaveze. Ok. Nasedli jsme a jeli. Jel pomerne daleko za mesto, pak zabocil na jakousi cestu do lesa. Projel jim a dojel na naprosto opustenou plaz. Tak tu bychom urcite sami nenasli :-). Bylo tam v mori zarazenych asi deset kulu a na peti z nich sedeli rybari. Super. Fotil jsem. Hosi vykrikovali "many, many". Tak jsem jim tam nechal bankovku v hodnote na nase asi 40 korun, at si to podelej mezi sebou. Meli hroznou radost a pokrik se zmenil na "foto, foto". Jak malo staci ke stesti. Kazdopadne jsem rad, ze jsme je videli. Stalo to zato.


Pak jsme ve Weligame dali nejaky smazenky v mistnim podniku k jidlu. Je to sice dost levny, ale zase zadna hitparada. Snist se to da, ale gurmanskej zazitek to neni. Navrat k nam do Mirisi a koupacka. K obedu nudle s krevetama :-) a zase koupacka. 

Jak jsme tak odpoledne sedeli u jednoho stanku s pivem utrhl se z vrchu z palmy kokos a sletel dolu. Ty jo, pekna slupka. Trefil roh jednoho stolu kousek od nas. Stul vydrzel, ale nejsem si jist, jak by dopadla lidska hlava. Byl z toho trochu poprask. Zacali odklizet stoly z moznych dalsich mist dopadu kokosu. Jedne mistnak vylezl nahoru na palmu a zacal ostatni kokosy utrhavat a zhazovat. Nakonec byla dole na zemi slusna hromadka.

Vecer opet do naseho oblibenyho plazovyho baru. Uz nas tu znaji. Nemusime nic rikat. Jen si sednem za par vterin pred nama stoji vychlazeny pivo :-). Jo, tak to ma bejt. Tentokrat jsme nemeli vubec hlad, tak jsem dali jen jednu porci krevet dohromady. Jako chutovku :-) Vybrali jsme zase jinou upravu co jsme jeste nejedli. Byli v rajcatove omacce s ryzi a zeleninou. Taky hodne dobry (voni tady ti mistni kluci, fakt dobre vari), ale cesnekovy ze vcerejska u me furt jasne vedou. Vecerni poszeni u stolku na plazi je fajn. To bych mohl davat dlouho :-)

Zustali jsme na Mirise

Dnes rano prsi. Irca je celkem otravena co pry budeme delat? Me osobne to nijak zvlast nevadi. Budu si cist. Taky jsem to udelal. Sedl jsem si na terasu pod strechu s vyhledem na ocean a otevrel knizku. Objednal jsem si ktomu konvici caje a proste pohodovej ctenarskej den. Naopak se cte dobre kdyz na vas neprazi slunko nelitaji mouchy a komari a vubec je takovej klidek. Docela jsem si v tom lebedil :-). Irca neni zadnej ctenar. Pry ji cteni nebavi, ale co mela delat. Pujcila si ode mne ze zoufalstvi druhou knihu a taky cetla. Nakonec ji to tak chytlo, ze ikdyz se v poledne vycasilo a udelalo hezky, tak cetla i na plazi :-).

Dnesni den byl takovej odpocinovej s knihou. Nikam jsme nesli ani nejeli. Den pekne utekl a navecer jsme sli opet do "naseho" plazovyho baru. Dali jsme si pochopitelne pivo a taky krevety. Rekli jsme si, ze dame napul dve ruzny upravy. Jedny co uz jsme meli a chutnalo nam. Smazeny, podavany s hranolkama a majonezou. Druhy jsem vybral "palive na cesneku", podavane s ryzi a mix salatem. Cesnekovy byli naprosto vynikajici. Fakt, tak dobry jsem jeste snad nejedl. Irene zas vic chutnali ty smazeny, tak nakonec k deleni na pul nedoslo a kazdej si snedlo to co mu vic chutnalo. Jen jsme od sebe kostli :-). Taky na rozdil od nas kdy si tady date krevety, tak jich fakt hodne (plnej talir) a stalo to jedna porce na nase cca 85 korun.

Plaz Mirisa

Jeste neco k popisu nasi plaze. Puvodne jsme si rikali, ze pobudeme na plazi tak dva tri dny a pojedeme na jinou plaz a tak se postupne budeme po pobrezi sunout na sever ke Colombu. Nakonec jsme se rozhodli zustat celou dobu na Mirise a delat jen vylety.

Ono vyhoda cestovani bez cestovky na vlastni pest, je ta, ze nejste vazani zadnym planem cestovky, ze se nemusite nikomu podrizovat a HLAVNE jedete si kam chcete, kdy chcete a jste tam tak dlouho jak chcete. Obrovska vyhoda plaze v Mirise je, ze tady nejsou zadny vetsi hotely a tak sem zadna cestovka nejezdi :-) Naprosto super. Dusledkem toho je to, ze ceny jsou tady polovicni jak v hospodach, tak ubytovani. Je fakt, ze tady na plazi v baru je pivo nejlevnejsi z cele Sri Lanky (jen o malo drazsi nez jsme kupovali v samoskach). A je tady klid. Jsou tu totiz zase jen individualni cestovatele, tedy batuzkari. Tim padem celkem dobra komunita. Taky je tady nejvic cechu z cele Sri Lanky.



Plaz samotna je hodne hezka. Ma asi tak kilometr. Je do oblouku na obou stranach zakoncena skaliskem. Pisek je svetly, jemny a nad nim se sklani kokosove palmy. Lidi je tady na evropsky pomery malo (ono je to dano prave absenci hotelu a tim, ze je tu jen par penzionu a nekolika bungalovech ci pokojich). Tkze kdy si lehnete na plaz, tak mate vzdycky kolem sebe ix mewtru mista. Dalsi clovek je pomerne daleko. Absolutne opak napr. Chorvatska. Ja vim, zni to jako klise nebo reklama, ale ono to tak idilicky opravdu je :-). Taky jsme od jinych cestovatelu co jsme se s nimi bavili v hospode slyseli rady: "Na jinou plaz nejezdete, nejsou tak hezky a je tam nohem draz" nebo "Nekazte si dojem jinou plazi, tady je to super" a tak. Takze proto rozhodnuti se nestehovat :-)


středa 14. prosince 2011

Galle

Druhy den jsme si rekli, ze se podivame do historickyho mesta Galle. Je to od nas asi 35 km a autobusy jezdi, jak uz jsem psal, co chvila. Rano jsme si dali opet koupacku a vyrazili na bus. Stavi hned kousek od naseho penzionu, takze pohoda. Nabalili jsme si i plavky a rucniky, protoze kousek od Galle je vyhlasena plaz Unawatuna. Aspon ji doporucuji ctyri z peti pruvodcu :-). Na zastavce nas otravoval nejaky tuktukar. Mladej kluk a byl slusnej :-). Ze nas tam odveze za 1500 rupek. Jen jsme se zasmali. Ono je to sice 250 korun, ale autobus bude mnohem levnejsi. Bus stal nakonec 50 rupii na jednoho. To neni ani 10 korun. Byl sice plnej, takze jsme to meli na stojaka, ale ridic projevil opet sebevrazedne sklony, tak jsme tam v hustym provozu i ze zastavkama byli za 50 minut. Slusnej vykon. Sice jsme se trochu klatili a litali v tech zatackach, kdy nahle prudce brzdil pred protijedoucim nakladakem a podobne a Irca zapomnela kinedril, takze ji po dojezdu nebylo nejlip, ale prezili jsme.

Stare mesto Galle je na poloostrove ze tri stran obklopeny morem a jen z jedne strany pevnina. Je cely obehnany hradbama, ktery postavili portugalci nekdy v 17. stoleti. Strana k pevnine je nejmohutnejsi a ma tri obranny basty na tezky dela. Do mesta se vchazi jedinou velkou branou uprostred pevninske hradby. Tu postavili az britove v 19 stoleti. Puvodni portugalska byla bokem. Uvnitr hradeb je plne zachovaly kolonialni mesto. Ulice jsou plny domu z obdobi prevazne portugalskeho a jen par novejsich pochazi od britu. Moc pekna prochazka. Hradby jsou zachovaly kolem dokola a da se po nich stare mesto obejit (podobne jako v Dubrovniku). Nebylo tady ani moc turistu. Potkali jsme je jen vlastne na hradbach. V ulicich bylo poloprazdno. Samozrejme jsou tady taky ruzny kramky pro turisty s predrazenym zbozim. Napriklad za stejnou krabicku caje co jsem v normalnim obchode koupil za 65 rupii, tady chteli 370 :-) No nic, hold kdo chce tady nakupovat at kupuje. Jinak se nam tam moc libilo. Prosli jsme stary mesto a vyrazili ven z hradeb do moderniho Galle.





Venku jsme se dali do takove obchodni ulice. Chteli jsme se mrknout po nejakych nakupech, ale obchody jsou tady tak pro mistni mladez. Hadry hrozny (si tentokrat ani nedovezu zadny tricko na pamatku). Vsude se prodava to indicky sari a to se fakt u nas nosit neda :-) a ulplne hrozna bizuterie. Prosli jsme se ulici, nakoukli do samosky, koupili banany na obed a pak nas nejakej mistni zval do kramu s cajem a korenim. Ze pry jsou to ceny pro mistni, protoze je to mistni obchod. Hahaha, opet asi tak 5x drazsi nez to stejny koupite v samosce. Tak jsme mu podekovali a sli.





Na plaz se nam uz ani nechtelo, jak jsme byli uondani vyletem a tak jsem sli na bus, ze pojemede k nam. Bus jsme nasli raz dva a po chvilce jeli. Jel kolem ty plaze Unawatuna. Na pohled vypadala podobne jako ta nase, jen byla vetsi (delsi). Takze nakonec jsme asi o nic neprisli. Autobusak byl nejakej mekota a jel hrozne pomalu, takze tentokrat jsme tech 35 km jeli hodinu a dvacet minut. Jeste, ze jsme sedeli.

Vecer jsme zasli do naseho oblibenyho plazovyho baru na pivko. Potkali jsme tam zase dva cechy. Rikali, ze byli na vyletu za velrybama (kolem jizniho cipu Sri Lanky proplouvaji od prosince do unora Keporkakove). To me zajimalo, protoze jsem o tom lehce uvazoval. Vsude tu maji na to poutace. Ovsem oni rikali, ze nic moc. Pry sem tam uvideli ploutev nebo tak neco. Takze jezdili lodi asi 3 hodiny sem a tam a zahlidli par ploutvi. Tak to se za ty prachy (na nase asi za 1000 korun na osobu) na to muzu vy.... Tech piv co za to budu mit :-) Nebo teda nejakou dobrou veceri, no kdyz uz. Konecne taky dneska vecer neprselo a bylo hezky.

Jo jeste jsem nenapsal, ze vedle nasi hospudky je takovej malinkej obchod s hadrama. Borec to tam sam sije. Koupil jsem si u nej takovy uplne volny kalhoty. Maji vyhodu, ze kolem kotniku maji gumicky a tak na vas vecer nemuzou komari :-). Barvu maji oranzovou, takze vypadam jak budhistickej mnich. Jeste jsem chtel bilou plazovou kosili. Tu nemel, ale pry mi ji do pozitrka usije. To se stalo pred dvema dny a tak jsem si dnes tu kosili vyzvedl. Vse na nase za stovku. Pohoda.

úterý 13. prosince 2011

Matara

Dalsi den jsme se rozhodli vyrazit na vylet a hlavne na nakupy do Matary. Je to mesto asi 10 km od nasi plaze a spojeni autobusem je v poho. Tady jezdi furt nejaky autobusy. Jizdni rady se nekonaj. Proste pockate a neco pojede. Cca kazdejch 5 minut. Rekli jsme si, ze dame rano koupacku a pak tak nejak na pohodu vyrazime.

Na ranni koupacku jsem vzal svoje vodotesny cvakatko, ze jako nafotim nejaky ty vlny. Vpochodoval jsem do oceanu a snazil se probit pres vlny nekam kousek dal. Davali mi zabrat, potvory. Konecne jsem nasel pozici v miste, kde se vlny lamou (me nad hlavou). Udelal jsem par fotek plaze a podobne. Pak jsem zacal fotit ty trimetrovy vlny. Nejaky fotky se podarilo udelat, ale to cvakatko je tak pomaly. Hold zrcadlovka je zrcadlovka. Jak tak fotim a zenu se za nejlepsim zaberem. Tedy presne do mist, kde pada ta masa vody zhora dolu (vlna se prevraci), tak me to strhlo sebou. Motal jsem se v ty bublajici vode, nemohl nic delat. jen jsem drzel spoust fotaku. No jak to dopadlo? Delal jsem kotrmelce, odrel si rameno (bylo navic spaleny z opalovani, tak to kua bolelo) a o dno si lehce rozbil hlavu :-). Co by clovek neudelal pro fotku. Dokonce jsem, kdyz jsem se vynoril, byl lehce dezorientovanej.

Vyslechl jsem si neco o nesikach a podobne (teda Irca pouziva i horsi vyrazy :-)) a sel si osetrit ranu dezinfekci. Pak jsme vyrazili do Matary. Mesto samo o sobe za moc mestoji. Klasickej bordel jako vsude. 

Maji tu dva obchody s batikou. Sli jsme se tam mrknout. Prvni byl v domku doma u jednech starych lidi. Pani byla takova hodna babicka a vsechno nam ukazovala. Irca vyzkousela nejaky kalhoty. Docela zvlastni strih. Jsou zvlast predni a zadni dil. Spojeny je to v rozkroku. Takze si date nejdriv zadek, snurkama uvazete na brichu a pak predek, snurky se otoci kolem zad zase dopredu a taky uvazou. To jsem jeste nevidel. Ale nic nas nijak nezaujalo, tak jsme nic nekoupili.

Pak jsme se stavili na vlakovym nadrazi, kde jsme chteli zjistit vlak na cestu do Colomba. Prislo nam to lepsi nez se strachat zase ix hodin v autobuse. Vlak pry jede jen do Galle (to je asi 40 km ze 160). Pak pry je problem na kolejich. Tak hold nas na zaver bude cekat zase autobus.

Zasli jsme i do druhyho batikovanyho obchodu, ale tam uz vubec nebylo nic zajimavyho. Sli jsme dal do mesta. Nakoupili nejaky caje a dali si nejaky pecivo v mistni pekarne na obed. Pecivo tady neni jako u nas. Na pohled to vypada treba jako buchta s povidlem. Ovsem uvnitr neni zadny povidlo, ale nejaka masova smes. Nejcasteji ryba a navic dost paliva. Rybu jsme nechteli, tak jsme si dali oba "cinskou rolku", ukazalo se, ze uvnitr je smes zeleniny s rybou :-), ale ostry to bylo snesitelne. Ja si pak dal jeste vajecnou. Taky snesitelne ostra a neco co se jmenuje "Savage bun" a je to neco jako parek v rohliku, teda spis parek v buchte. To neni ostry vubec. Celkem to slo, jen mi chybela horcice :-). Irca si dala mimo tu cinskou jakousi jinou "buchtu". Uvnitr opet smes cehosi s rybou, ale kurevsky ostry :-). Pak jeste cestou na bus ochutnala na nadrazi takovou smazenku. Ta ostra nebyla a chutnala jako z bramborovyho testa. Pak uz jen navrat na plaz.

Vecer jsme zasli do naseho oblybenyho plazovyho baru a potkali tam Alese s Tomem. Ales tak kouka na moje celo a ja vtipne poznamenam "mas vydet toho druhyho". Ales na to "vy jste tam byli spolu?". Nechapu. Pak dojde Radek a ... taky rozbita hlava :-) Hold oba nas to rano smetlo. Tak to je fakt sranda. Tak jsme zkusene pokecali o sile vln, dali par piv a vubec se dobre bavili. Jo a zase zacalo prset. To je snad kazdej vecer. No co uz.

pondělí 12. prosince 2011

Mirisa a Indicky ocean

Tak jsme konecne na dovolene. Aspon tak to prohlasila Irca :-). Rano jsme se v Amarasinghu zbalili a vyrazili na plaz hledat ubytko. Prosli jsme plazove penziony a nasli jeden kde nam nechali bungalov za 1500 rupii na noc. (asi 270 korun). Jo hned vve vedlejsim penzionu bydli Ales s Tomem co jsme je videli naposled v Nuware :-). To je nahodicka. Parada. Mame pred bungalovem maly zastreseny posezeni ze kteryho vidime na ocean. K vode doslova par kroku. Tak ani jsem nevybaloval a sup do vody :-)

Mirisa je na uplnym jihu Sri Lanky. Je tady otevrenej ocean a tak i vlny jsou slusny. Neni to jako na Hawaii (tam jsem nebyl, ale videl jsem to v televizi :-)), ale par surfaru tady taky uvidite. Radit ve vysokych vlnach je parada. Proste jste ve vode a vlna se vam obraci nad hlavou :-) Plavat se da, ale musite se dostat pres hranici, kde se lamou vlny. A to je nekdy problem. Vlny maji obrovskou silu. Takze jdete a jak se to na vas obrati, tak vas dovlece zpet ke brehu a tak furt dokola :-) Nakonec jste domlaceni a kde nic tu nic :-). Jedina moznost je kdyz se na vas vlna obraci, tak ji podplavat. Proste skocit pod ni a vynorite se na druhe strane.



Tak jsme se bavili cely den ve vode, prokladali to skopkama v plazovych barech a uzivali si. Proste parada. Vecer jsme zasli na krevety a samozrejme na pivko. Jo jo, hold dovolena :-).  Taky jsem si vzdycky sedl radej do stinu (ono kousek nad rovnikem to fakt pali) a cetl si. Je to prima cist si, koukat na vlny jdouci z oceanu a vyhrivat se v teple. I kdyz jsem se drzel stinu, stejne jsem se prismahl :-). Vecer prisla bourka. Ocean osvetloval jeden blesk za druhym. Parada. Neodolal jsem a sel se vykoupat. Radeji jsem se drzel pri brehu. Jen tak, abych vzdycky dosahl na dno (cca po prsa ve vode). Pro sychr. Ve tme by clovek snadno mohl ztratit orientaci. Ale byl to prima zazitek.

Dalsi den v podstate to stejny. Nejak jsme se po tom dvoutydennim trmaceni po pamatkach a v horach nemohli toho oceanu nabazit.Sli jsme na obed do vesnice. Teda vesnice, ono to je par baraku. Maji tady dva maly obchody a jednu mini restauraci s plackama (mimo penziony - tech je tu dost). Vsude zavreno. Asi to je tim, ze je nedele. Nakonec jsme se dovedeli, ze je svatek, tak nic. Zase zpet do naseho penzionu a na plaz. Potkali jsme na plazi Radka s Monikou a domluvili se na vecer na pivko. Pry jsou domluveni i s Alesem a Tomem. OK.

Vecer opet byla bourka. Trochu jsme cestou zmokli a rikali si jestli vubec do hospody chodit. Domluva byla na jeden bar na plazi kousek od naseho penzionu. Tak o pul devate vecer uz neprselo, tak jsme vyrazili. Byli jsme v hopsode prvni a rikali si jestli nekdo dojde po tom desti. Behem peti minut jsme tu byli vsichni. Ales s Tomem byli ten den na vylete v Galle a tak aspon poreferovali o tom co je tam mozny videt. Byli nadmiru spokojeni. Uz se tam taky tesim. Jde o mesto obehnany hradbama a se zachovalou kolonialni vystavbou. Ale o tom az tam budeme. Vecer pekne utekl, par piv se vypilo a najednou pulnoc. Tak konecna a na kute.

neděle 11. prosince 2011

Cesta z Elly k mori

Rano jsme vstali a sli na snidani. Autobusy do Matary (to je u more kousek od nasi cilove destinace) jezdi pry od deviti rano kazdou hodinu. Cesta by mela trvat 5 hodin a tak jsme schteli jet tim rano v devet at jsme za svetla ubytovani (ze cesta ma trvat 5 hodin neznamena, ze nebude trvat dyl). Problem je, ze autobusy nevyjizdi z Elly, ale uz sem prijedou a mnohdy dost plny.

Nase obavy se vyplnily uz na zastavce. Cekalo nas tam aspon deset belochu. Autobus dojel pred pul desatou a byl v podstate plnej. Pomocnik ridice rozhodl, ze kdo jede az do Matary (to je konecna stanice tohoto spoje), tak si da bagly do zavazadloveho prostoru. Na techto starejch buse je to nekde vzadu. Dali jsme je tam a rychle vleteli do busu. Byli jsme uvnitr mezi prvnima, tak Irca si sedla do druhe rady a ja se vmackl mezi dva do rady prvni. Ok. Tak to bychom meli. Dost lidi jelo na stojaka. Cesta ubyhla celkem dobre. Nevyhoda sezeni vpredu je ta, ze vidite prednim oknem ven a moc klidu vam to neprida. Mistni ridici jezdi jak sebevrazi. Predjizdeni v neprehledne zatacce pres dvojitou caru je normalni. Jen je furt zapnutej klakson. Navic vedomi, ze pred dvema dny se tady ze srazu zritilo auto vam taky neprida. Nejsou tu zadny svodidla. Proste klikata silnice po uboci skoro kolme hory. Na jedne strane stena nahoru a na druhe dolu. Vcera cestou k vodopadu jsme se divali na misto, kde to auto spadlo. Kousek pod silnici lezelo vypadeny celni sklo, o 20 metru niz na kerich kus plachty a nekde hluboko dole jsme videli kabinu dodavky. Pocitam, ze tam nikdo nelezl ani pro toho ridice. To stejne nemohl prezit.



Jeste jedna mala prihoda po ceste. Prvni rada sedadel (kde jsem sedel) je vyhrazena pro mnichy (jen kdyz jedou, jinak si tam muze sednout kdo chce). Jeden mnich cestou nastoupil. Tak jsem ho pusdil sednout. Pocitam, ze mi to zvedlo karmu a mozna i proto jsme dojeli bez nehody :-) p.s. Jel asi jen dvacet minut, tak jsem se v tom silenym tempu neklatil v ulicce moc dlouho :-)

S jednou pauzou jsme asi po peti hodinach dorazili do Matary. Vystopili jsme, vzli si bagly a pro prechazeni silnice pribrzdil jinej autobus, kterej prave vyjizdel z nadrazi. Ridic se nas z okynka optal, kam jedeme. Rekl jsem "Mirisa" a on at nasednem, ze pres Mirisu jede. Super. Nulovy prostoj. Tak to se mi libi :-). Za dalsi pulhodinu nam hlasil, ze jsme na miste. Vystoupili jsme v male vesnicce u oceanu. Nasi kamosi nam doprucili penzion Amarasingh, nebo tak nejak. Pry levnej a vyborne tam vari. Tos OK. Optali jsme se tuktukare na cestu. Pry nas tam hodi. Chvilka licitace o cene a jeli jsme. Penzion peknej. V zahrade a klid. Cena jeste lepsi 1000 rupii za pokoj z koupelnou (asi 170 korun). Jen nevihoda, ze neni primo u more, ale bokem. Je to si 500 metru, tedy 5 minut chuze, ale rekli jsme si, ze se druhej den rano mrknem primo na plazi.

Sli jsme se jeste vykoupat. Parada. Hned na palzi u prvni hospody jsme potkali holky co jsme se s nima potakali na Sigirii. Pry uz tu sou nekolik dni a zitra odjizdi k letisti. Pak jsme vecer v hospode potkali Radka s Monikou. Jasne Mirisa je mala vesnice, takze se tady musi vsichni stejne potkat. Koupacka byal po tech necelejch dvou tydnech v horach uplne super.

Okoli Elly

Druhy den rano jsme chteli prozkoumat okoli. Po snidani se nas ptal nas hotelier kam chceme vyrazit. Rikal jsem mu, ze na vodopady a pak odpoledne na Malou Adamovu horu. Na to on, ze to rozhodne mame udelat opacne. Prvne Adamovu horu a pak vodopady. Pry kvuli slunci. Jasne dame na domorodce a poradi otocime.

Vyrazili jsme z vesnice smer Mala Adamova hora. Je to cca 2,5 km. Asi kilometr vede cesta lesem po silnici, pak dalsi kilometr pres cajovou plantaz a posledni usek je do kopce k vrcholu hory. Slo se pekne a domaci mel pravdu. Slunicko nas nijak moc neotravovalo, ale kdyby jsme sli odpoledne svitilo by na nas po celou cestu pres cajovou plantaz. Na cajove plantazi jsme potkali skupinku ctyr cechu :-) o neco mladsich nez nase malickosti. Dali jsem e do reci a zbytek cesty k vrcholu sli sppolecne. Nahore nejaky foceni a tak. Kazdopadne krasnej vyhled do okoli na okolni hory a cajove plantaze. Chvili jsme na vrsku posedeli a dali do reci. Jeden kluk z holkou rikali mimo jine, ze byli taky na Filipinach. To me zajimalo. Filipiny jsou jedna z destinaci o kterych vazne uvazuju. On rikal, ze super. Ona zase, ze ne. Suma sumaru. Pry super priroda a zatim moc nezasazena turismem, takze jeden z poslednich kousku na zemi, kde je to jeste puvodni. To se mi libi. Zase na hovno lidi. Clovek si musi davat bacha na veci a tak.



Cestou zpet jsme na cajove plantazi narazili na trhacky caje. Jedna babka si vykutalene stoupla hned u cesty. Cekala na baksisi :-). Je jasny, ze se okamzite stala nasim tercem a obeti :-).  Nafotil jsem s ni nekolik fotek. Pak si rekla o drobny. Slusne, nijak nenalehala, jen se optala, zda ji neco nedame. Dal jsem ji 50 rupek (cca 8,50 korun) a za to musela jeste nafotit serii fotek s Ircou :-). Tak to se vyplatilo, ze Horste :-)))



Na obed jsme dali v jedny plackarne placku s bananem a cokoladou. To sou veci, co se taky neda tady koupit :-) a vyrazili na vodopady. Je to asi 6 km po silnici smerem z kopce. Tady je taky jednoznacne, ze cesta je cil. Samotny vodopady byli tak normalka. Hezky, ale videli jsme uz i hezci. Ovsem celou cestu, tech 6 km je na co koukat. Protoze cesta vede serpentinama po uboci hory, po celou dobu jsou fantasticky vyhledy na okoli. Fakt parada. Vono se to neda ani fotit, protoze fotka je vzdycky jen vyrez z celku. Delal jsem i nejaky pamorama, ale stejne vlastni pohled to nenahradi. Na vodopadech bylo spousta opic. Jsou fak drzy. Takze rceni "drzej jak opice" sedi. Musite si davat bacha na svaciny. Po tech dou jak divy. Fotil jsem jak jednomu mistnimu domorodci slohli noviny se svacinou (oni bali jidlo bezne, misto do sacku, do novin). Hned to ta mrcha rozbalila a bleskove se zacala cpat za staleho rozhlizeni, jesti neni odhalena. Slupla to vsechno. Zpet jsme jeli autobusem, tech 6 km po silnici do kopce se v tom vedru nikomu nechtelo.



Po navratu jsme se domluvili na "caj o pate" a sli se zatim dat trochu dohromady. Navecer jsme sedli do naseho penzionu do restauracky a objednali si caj :-). Asi neverite (kdo nas zna), ale fakt je to tak :-). Pak neco k veceri. Je tam takovej starej cisnik. Ponekud dementni. Neudrzi v hlave vic jak jednu informaci. I objednavku caju spletl. Objednali jsme si jeden normalni a jeden s kardamonem (konvice je vzdy tak na 4 az 5 salku). Dones dva normalni a jeden s kardamonem. Tak jsme mu jeden normalni navic vratili, ale stejne byl na zaverecnem uctu (vzhledem k tomu, ze pro zmenu na uctu chybelo jedno pivo, tak jsme to neresili). U krevet bylo na jidelnim listku napsano, ze je tzv. denni cena (jakoze muze byt ruzna). Na dotaz kolik dnes stoji byla odpoved 450 rupii (presneji nam ukazal na ceovku o radek niz). To je dost dobra cena (asi 80 Kc), tak jsme se jeste jednou optali zda skutecne 450. Pry ano. Ok. Tak sem s nima. Ovsem pri placeni (uctuje jiny cisnik) byla cena na uctu 750. Nasatala diskuse. Ten dementni starik poprel co nam rek, ale kdyz jsme trvali na svem a vsichni to potvrdili. Nauctovali nam jen tech avizovanych 450. Nevim proc ho tam vlastne zamestnavaji. Urcite nejsme ani prvni ani posledni komu vytvoril problem.

Jeste jedna malickost. Zacali nam nosit pivo v turistickych termoskach. Na dotaz co to je? Odpovidali "pivo". Pry ho prelili z flasky do termosky. No sice vydrzelo studeny, ale jaksi to bylo divny. Navic uz jednou prelity pivo nalivat znovu do sklenice. Hmmm. Hold jinej kraj, jinej mrav. Az pozdejs jsme dosli k zaveryu, ze mozna nemaji na prodej piva licenci. Protoze se nam to pak stalo jeste jednou v jiny hospode. A jinde to nedelali. Tak nevim.

Nasi novy kamosi jeli opacnym smerem nez my a tak nam zas dali nejaky info o plazich a cenach penzionu, plus jmena penzionu, kde byli. To se bude hodit. Tak posledni noc v horach a zitra uz se snad vykoupu v oceanu :-)

čtvrtek 8. prosince 2011

Ella

Rano nas hodil domaci na vlak do Elly. Cestou nam dl vizitku nejakyho penzionu v Elle. Ze pry je to jeho kamarad a ze na nas pocka na nadrazi a odveze nas zadarmo k hotelu (bodejt by ne zadarmo, kdyz podle mapky v knizce je to z nadrazi k hotelu (je uvedenej v Lonely Planet - mezi levnyma a docela ho chvalej) asi 300 metru. To rozhodne nehodlam platit. Jeste jsme se ptali na cenu. 2000 rupii (asi 330 korun) za pokoj z koupelnou. To by slo. Tak nejak jsme chteli cenu sehnat. Rekli jsme OK.

Vlak jel o pul desate a cesta mela trvat asi tri hodky. Vlak byl skoro prazdej, takze napohodu jsme si sedli do "ctverky" sami dva. Jelo se opet krasnou krajinou s vyhledy do udoli a na cajove plantaze. Vlak pomalu stoupal vys do hor. Na nejvyssim miste trati byla mlha jak svina a dokonce zima. Doslo na mikyny. Pri klesani mlha postupne mizela. Jeste jsme parkrat stali a ani nevim proc. Jednou to bylo kvuli nejake krave na kolejich (myslim dobytek - ctyrnohy). Pak nam na jednom nadrazi pridavali vagon s cisternou a pak jsme stali i pred tunelem, ale fakt nevim proc. Nakonec trihodinova cesta se protahla na ctyri a pul. :-) To je tady normalni. On taky ten vlak jede skoro krokem. Na jednom nadrazi meli jeste starou anglickou telefonni budku. I v cervene barve. Fakt je to tady jeste po britech :-)




Do Elly jsme dojeli kolem terti odpoledne. Nas novej hotelier cekal na nadru s tuk tukem. Takovej peknej zlutej a cistej. Byl trochu problem nas tam narvat i s baglem (von tuk tuk je tak sotva pro dva dospeli a vic se tam nevejde), ale nakonec to slo a jeli jsme. Po par minutach (fakt to bylo tech 300 metru) jsme byli u penzionu. Pokoj velkej prostornej. Jen za posteli byla vyzdioba kvetin a vypadalo to jako nachystany na pohreb :-). Irca poznamenala neco tom, ze "to teda budou sny" :-). Jinak v poho. Kdyz jsme se zapisovali do knihy, tak hele. O den driv Radek a taky Ales (nasi znami z penzionu v Nuwara Eliya :-). Je to jasny. Cestou k nadrazi v Nuware dostali stejnou navstivenku a instrukce o cekajcim tuk tuku na nadru :-) Ales se zdrezeli jen jednu noc a jeli na jih, tak uz byli pryc, ale Radek s Monikou tady jeste byli.


Sli jsme se po ubytovani trochu projit po Elle. To ani nema cenu. Cela vesnice ma tak dvacet cisel a polovina z toho jsou penziony. Elektrinu sem pry zavedli nekdy v roce 1984. Jak je mala, tak ma hezky okoli. Je na upati hor na jiznim konci vysociny. Otevira se tu obrovska souteska padajci hluboko do udolnich poli a smerem k mori. Dolu vede po muboci hor klikata silnice asi 20 km az dolu. Ella je vhodna na vychazky do okoli. Jsou tady super vyhledy, cajovy plantaze a tak. Zitra pudem.

Vecer jsme sedli na veceri a u stolu se potkali s Radkem a Monikou. Rikali kde byli na vylete a dali nam tipy ma zitrek. Oni uz rano chteji jet k mori. Tak se nejspis potkame na plazi :-). Od Radka jsem dostal tip na pry vyborne upravenou rybu. Rozhodne jsem pro. Ovesm asi zmena kuchare. Nic moc a navic plno kosti. On pry vcera nemel ani jednu. Ani Irca nebyla niajk spokojena. No nic, zapili jsme to trema skopkama (maj tady obsah 650 ml, takze jsou vetsi nez u nas :-). Nejak jsme se vsichni rozkecali, tak jsme sli jeste na panaka na pokoj. Se slivovici jsme pekne pohli :-). Kazdopadne peknej vecirek. Jen Radek jeste rikal, ze cestou po silnici od vodopadu videli spadeny auto hluboko ve strzi. Bylo to cerstvy, protoze tam teprve byla policie. Hmm, v patek tudy pojedeme dolu a jak jsem videl ten jejich zpusob jizdy, tak moc nadsenej nejsem. No co uz. Nejak to dopadne.

středa 7. prosince 2011

Hortonske plane a Konec sveta

Dalsi den vstavani o pul pate rano !!! a v pet odjezd smer narodni park Hortonske plane. Je to nahorni plosina ve vysce 2000 metru nad morem a konci strmym srazem padajcim skoro kolmo do hloubky 880 metru. Tomu se rika Konec sveta. To jsme museli videt. Musi se tam byt brzo rano, protoze po desate hodine dopoledne na plane padne mlha a neni nic videt. Proto ten ranni odjezd. Na planich jsme byli asi o pul sedme rano. Od parkoviste vede asi 9 km dlouhy okruh, kde uvidite tzv. "Maly konec sveta", pak ten hlavni nejvyssi sraz "Konec sveta" a Bakerovy vodopady. Jinak se jde necim jako savanou a lesem. Diky nadmorske vysce je tady krajina, jak oni rikaji, jako ve Skotsku. Neco na tom bude. Kazdopadne s tropy vsude kolem nema nic spolecnyho. Hrozne krasny scenerie.
"Tato, to jsou panoramata, co"."A co teprv az budeme nahore"



Vlastni Konec sveta je fak super. Opravdu plosina konci kolmou stenou dolu. Dole pod esbou vidite malinky domecky, policka a cesty. K tomu je dole v udoli mlznej opar. Mlha pomalu stoupa vzhuru a vypada to jako para kdyz stoupa z hrnce. Neco takovyho jsem jeste nevidel. Sedl jsem si na okraj do pozice "lotosoveho kvetu" a kochal se. Je to uplne meditacni misto. Mohl bych tady sedet klidne celej den. Jenze mlhy dole valem pribyvalo a tak asi za 10 az patnact minut uz dole nebylo nic videt. To jsme stihli tak akorat. Neni tady zadny zabradli ani nic na jisteni. Kdo se boji vysek at sem neleze. Pry za celou dobu co sem vodi turisty nikdo nespadl. Az asi pred tydnem jeden australan. Pri foceni. A pochopitelne se zabil.



Vodopady byli taky hezky. Pomerne slusne velky a siroky. Nekdy kolem desate jsme byli zase na parkovisti  u auta. Cesta zpet vede jeste porad asi 2 km po te nahorni plosine. U cesty sedel jeden sambar (oficialne sambar indicky - neco mezi sobem a jelenem), zastavili jsme. Zvire doslo az k autu a strkalo nam cumak az dovnitr. Nakrmili jsme ho slupkama od bananu :-). Byla to takova pekna tecka za tim nasim vyletem :-)



Nuwara Eliya

Dalsi den jsme se u snidane potkali s dalsi ceskou dvojci. Tak to nas je tu uz sest :-) Domluvili jsme se, ze odpoledne nas nas domaci veme do okoli na vylet. Zajedeme do tovarny na caj a na nejaky vodopady. Kdyz je nas sest, tak to bude na osobu levnejsi nez individualne. Fajn.

Dopoledne jsme stravili s Ircou ve meste. Nakoukli jsme do dvou samosek. V jedne z nich slusnej vyber caju, ale nechceme ty papirovy krabicky v baglu po ceste nejak zrusit, tak nakoupime az na zaver cesty. Jinak mesto samo klasicky spinavy betonovy nic. Okraje mesta (tam jak jsme se ubytovali) to uz je jina. Vypada to tady jako anglicky venkov. Domky maji takovej styl. I ty maly okna slozeny z nekolika tabulek tak vypadaji. Pekny. Je polozeno v kopcich (i k nam domu slapeme do kopce :-(. Navic tady nejsou komari. To je uplne super. No, procourali jsme to malomesto a vratili se na penzion. Mame pred pokojem neco jako obyvak Male "sofa", anglicka okna a vubec moc pekny. Vyborne se tu sedi pri studovani Lonely Planet :-)



Ve dve hodiny vyrazime na vylet. Cesta vede pres okolni kopce, kde vsude jsou cajovy plantaze. Dojeli jsme do tovarny. Provedli nas tam, ukazali jak se susi caj, kde se drti a tak. Vybaveni tak z konce 19 stoleti. Caj se samozrejme trha rucne. Babky trhacky pry maji utrhnout jen tak tri listku z vetvicky. Pri pohledu na suseni caje, jsme odhalili, ze se s tim moc neserou a trhaj vetvicku klidne s peti i vice listky. Nekdo by na ne mel dohlidnout :-). Prohlidka koncila jak jinak nez v shopu. Z vyse uvedenych duvodu jsme nenakoupili (beztak maj turisticky ceny).


Neco o caji: Obycejnej caj ma oznaceni B.O. je slabsi a rek bych, tak nas PIGI :-). Pije se bez mleka. Stredni trida se oznacuje B.O.P. Muze se pit bud samotny nebo s mlekem. Taky se mu nekdy rika "snidanovy". U nas prodvany pod hlavickou tech lepsich caju Pickwick, Lipton apod. (pozn. Sir Lipton byl jednim z prvnich vyrobcu caje tady na Cejlonu). Nejlepsi caj oznaceny B.O.P.F. je nejsilnejsi a mel by se pit zasadne s mlekem. Rek bych, ze u nas se da koupit snad jen v cajovnach. Urcite ne v supermarketech. Pak je jeste extra trida "stribrny" a "zlaty", ale tady je cena v tisicich (korun) za krabicku. Rikali, ze ho dodavaji na kralovsky trun :-)



Z tovarny jsme jeli na vodopady. Pomerne velky. Dobry to bylo. Ridic nam kdykoli zastavil na foceni. Po par zastavkach jsme si radeji fakt davali bacha, kdy mu reknem. Byl schopen zastavit okamzite a to i v neprehledny zatacce. Vo zivot :-). Celkove dost peknej vylet za par korun. Spokojenost.


Vecer jsme sli do mesta na net a dali si veceri ve statlu v mistnacke hospode. Nechutnalo nam. Klasicky ryze s necim, ale bylo to studeny a nic moc. Po veceri navrat na penzion a posedeni s cechy. Kdyz nas bylo sest :-), tak touz byla zabava. Navic dorazila dalsi dvojce cechu, kteri jeli opacnym smerem. Dali nam aspon nejaky rady k pobrezi, kam se teprve chystame.