Vecer jsme posedeli u piva (jak se dalo cekat) a dobre pokecali. Fajn lidi. Rano jsme jeli spolecne na nadrazi na vlak. Mel jet 8:20. Koupili jsme jizdenky a cekali na peronu. Vlak dojel jen asi z desetiminutovym spozdenim. Pohoda.
Nez se rozepisu, neco na uvod o cejlonske zeleznici. Vlaky pamatuji jeste brity a koleje taky. Par centimetru mezera je uplne v poho. Koleje taky nejsou nijak rovny. Vlak se na nich kymaci ze strany na stranu a nejede zrovna rychle. Tak cca 40 km/hod. je asi prumer. Maji tri tridy. Prvni ma klimatizaci. Druha ma kozenkovy sedadla (neco jako u nas ve starych vagonech) a obcas fungujici ventilator. Treti trida ma jen lavice. Je absolutne nejlevnejsi a pravidelne plna domorodcu.
Meli jsme listky do druhe tridy. Vubec v tom vlaku nebyla. Vlak mel jen vagony treti tridy. No nic. Nastoupili jsme hned do prvniho vagonu za lokomotivu a zabrali "sestku" V podstate tam bylo misto jen pro nas ctyri, ale oficialne pro sest. Vyjeli jsme. Ovsem po asi 15 minutach jizdy vlak zastavil a bylo nam receno, ze mame prestoupit do jinyho vlaku. Tak zase ven. Presli jsme na dalsi peron a cekali asi pul hodiny. Stihl jsem nakouknout do kancelare prednosty. Muzeum. Parada. Pripomelo mi to kancelar z filmu Prednosta stanice s Vlastou Burianem
Konecne dorazil ocekavany vlak. Dojel narvanej a na peronu bylo taky dost lidi. Nacpali jsme se dovnitr a pri pohledu na plny ulicky (sedadlo nehrozilo) jsme zakotvili v "restauracnim" voze. Nesl nazev "Bufet". Bufet tam opravdu byl. Okynko kde meli dost pochybny neco co pripominalo bagetu a nejaky piti. Vsechno ovsem teply. Lednicka tam nebyla. Pak ve vagonu byly klasicky bufetovy stoly na stojaka. Lavice nebo zidle zadny. Ale hlavne nikdo tam nebyl. Tak jsme zabrali fleky mezi stoly. Batohy na zem (dost spinavou) a sedli si na ne. Melo to tu vyhodu, ze se dalo v pohode chodit z jedne strany k oknu na druhou stranu k oknu a fotit. Jeli jsme zpocatku necim jako lesem, ale vetsinu porostu tvorily bananovniky a sem tam palma. Krajina je tady uzasna. Postupne jsme se dostavili do hor. Bananovniky vystridaly cajove plantaze. Neco uzasnyho. Vlak supel do kopce a vsude kolem se zvedaly hory pokryte lesem cajovymi plantazemi. Ne nadarmo se pise, ze zeleznice z Kandy do Baduly (tam az nepojedem) ptri mezi deset nejkrasnejsich trati na svete. Porad jsem jen cvakal fotakem. To nez proberu. Ale stejne zadna fotka nedokaze ukazat co vidite sami, kdy tady jedete. Fotka je jen vyrez z toho fantastickyho celku. Ovsem po hodine a pul vlak zastavil. Ze pry problem na trati a prestu na autobus.
Zeleznicni autobus byl takovej starej hroznej stroj. Pristavili tam tri. Naprosto nemozny, aby pobraly vsechny lidi z vlaku. Nahrnuly jsem se do jednoho uz plnyho a po chvili vyjeli. Cesta busem pres hory taky zazitek. Byl jsem uplne v predu v ulicce u otevrenych dveri (dvere se tady za jizdy zasadne nezaviraji). Batoh jsem si odlozil k ridicovi na motor. Trochu remcal, ze mu to bude vadit pri razeni, ale po chvili toho nechal (stejne jel furt na dvojku). Autobus rval jak mel vytoceny otacky na dvojku, strasne kouril a sunul se do kopce v serpentinach. Stat v prdu melo vyhodu, ze vidim dobre ven, ale to zaroven byla silna nevyhoda. Predjizdi se tady v neprehlednych zatackach pres dvojitou caru a jen se trouby. Hodnekrat jsem si myslel, ze se s protijedoucim autem nebo tuk tukem srazime. Nesrazili :-). Navic jsem celou cestu (taky asi hodinu) stal na jedne noze a jeste ne na sve. Nakonec se nam podarilo prekonat horskej hreben (nejvyssi hory tady maj pres 2,5 tisice metru) a sjeli kousek dolu opet na vlakovy nadrazi v nejake dire. Stal tam pristavenej vlak. Uz jsem z toho byl uplne vyrizenej.
Tentokrat jsme tam byli prvni a tak si konecne sedli na sedadlo do dvojky tridy.Parada. Konecne pohodlne sedime. Cesta pokracovala si dalsi hodinu opet uzasnou krajinou s cajovymi plantazemi na strmych svazich hor. Dojeli jsme do Nanu Oya (tady je nutno vystoupit pokud chcete do Nuwara Eliya) Nuwara nema vlastni nadrazi a je vzdalena od Nanu Oya 9 km. Na nadrazi nas odchytil nejakej domorodec z dodavkou, ze nas zaveze do mesta. Nedal se odbyt, kdyz jsem mu rikal, ze jdeme na autobus. Nakonec navrhl cenu za odvoz pro oba 100 rupii. To je tak 17 korun. To se nam zdalo jako slusna cena na devet kilometru a nebudem se muset tlacit v buse. Asi trikrat jsem se ujistil, ze opravdu rika sto rupii dohromady za oba a jeli jsme (chapu, vezl nekoho k vlaku a zpet by jel zadara, takhle ma aspon neco).
Cestou jsem se ho ptal jestli nevi o nejakym slusnym levnym penzionu. Ptal se kolik chceme dat. Na to se zasadne neodpovida, protoze kdyz reknete nejakou sumu a ubytko by bylo levnejsi, tak stejne budete platit co jste navrhli. Neslevni vam. Rikali jsme: "co nejmin". Chvilku uvazoval apak nam jeden navrhl. Cena 2000 rupii za pokoj. To je na naseasi 330 korun. To by slo. Dojeli jsme tam. Bylo to ve svahu nad mestem. Krasny klidny misto. Do centra asi 15 minut pesky. To uplne vzhovovalo. Ubytko krasny cisty. Pred pokojem bylo neco jako obyvak pro tri pokoje. Na jednom z nich opet cesi :-) Supr. Hned jsme pokecali. Veceri nam udelal pani domaci. Obrovska hromada jidla co se nedalo snist. Velky podnos ryze a k tomu asi sest ruznych misek se vsim moznym Vynikajici. Rek bych zatim nejhezci ubytovani co jsme meli a za dobrou cenu. Par dni tu asi zustaneme :-)
Jo a jeste neco jsem nerek. Nuwara Eliya je dost vysoko v horach, takze je tady super vzduch. Zadny dusno, ale svezi horskej vzdousek. Vecer dokonce chladno na mikinu. Parada :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat