Rano jsme vstali a sli na snidani. Autobusy do Matary (to je u more kousek od nasi cilove destinace) jezdi pry od deviti rano kazdou hodinu. Cesta by mela trvat 5 hodin a tak jsme schteli jet tim rano v devet at jsme za svetla ubytovani (ze cesta ma trvat 5 hodin neznamena, ze nebude trvat dyl). Problem je, ze autobusy nevyjizdi z Elly, ale uz sem prijedou a mnohdy dost plny.
Nase obavy se vyplnily uz na zastavce. Cekalo nas tam aspon deset belochu. Autobus dojel pred pul desatou a byl v podstate plnej. Pomocnik ridice rozhodl, ze kdo jede az do Matary (to je konecna stanice tohoto spoje), tak si da bagly do zavazadloveho prostoru. Na techto starejch buse je to nekde vzadu. Dali jsme je tam a rychle vleteli do busu. Byli jsme uvnitr mezi prvnima, tak Irca si sedla do druhe rady a ja se vmackl mezi dva do rady prvni. Ok. Tak to bychom meli. Dost lidi jelo na stojaka. Cesta ubyhla celkem dobre. Nevyhoda sezeni vpredu je ta, ze vidite prednim oknem ven a moc klidu vam to neprida. Mistni ridici jezdi jak sebevrazi. Predjizdeni v neprehledne zatacce pres dvojitou caru je normalni. Jen je furt zapnutej klakson. Navic vedomi, ze pred dvema dny se tady ze srazu zritilo auto vam taky neprida. Nejsou tu zadny svodidla. Proste klikata silnice po uboci skoro kolme hory. Na jedne strane stena nahoru a na druhe dolu. Vcera cestou k vodopadu jsme se divali na misto, kde to auto spadlo. Kousek pod silnici lezelo vypadeny celni sklo, o 20 metru niz na kerich kus plachty a nekde hluboko dole jsme videli kabinu dodavky. Pocitam, ze tam nikdo nelezl ani pro toho ridice. To stejne nemohl prezit.
Jeste jedna mala prihoda po ceste. Prvni rada sedadel (kde jsem sedel) je vyhrazena pro mnichy (jen kdyz jedou, jinak si tam muze sednout kdo chce). Jeden mnich cestou nastoupil. Tak jsem ho pusdil sednout. Pocitam, ze mi to zvedlo karmu a mozna i proto jsme dojeli bez nehody :-) p.s. Jel asi jen dvacet minut, tak jsem se v tom silenym tempu neklatil v ulicce moc dlouho :-)
Jeste jedna mala prihoda po ceste. Prvni rada sedadel (kde jsem sedel) je vyhrazena pro mnichy (jen kdyz jedou, jinak si tam muze sednout kdo chce). Jeden mnich cestou nastoupil. Tak jsem ho pusdil sednout. Pocitam, ze mi to zvedlo karmu a mozna i proto jsme dojeli bez nehody :-) p.s. Jel asi jen dvacet minut, tak jsem se v tom silenym tempu neklatil v ulicce moc dlouho :-)
S jednou pauzou jsme asi po peti hodinach dorazili do Matary. Vystopili jsme, vzli si bagly a pro prechazeni silnice pribrzdil jinej autobus, kterej prave vyjizdel z nadrazi. Ridic se nas z okynka optal, kam jedeme. Rekl jsem "Mirisa" a on at nasednem, ze pres Mirisu jede. Super. Nulovy prostoj. Tak to se mi libi :-). Za dalsi pulhodinu nam hlasil, ze jsme na miste. Vystoupili jsme v male vesnicce u oceanu. Nasi kamosi nam doprucili penzion Amarasingh, nebo tak nejak. Pry levnej a vyborne tam vari. Tos OK. Optali jsme se tuktukare na cestu. Pry nas tam hodi. Chvilka licitace o cene a jeli jsme. Penzion peknej. V zahrade a klid. Cena jeste lepsi 1000 rupii za pokoj z koupelnou (asi 170 korun). Jen nevihoda, ze neni primo u more, ale bokem. Je to si 500 metru, tedy 5 minut chuze, ale rekli jsme si, ze se druhej den rano mrknem primo na plazi.
Sli jsme se jeste vykoupat. Parada. Hned na palzi u prvni hospody jsme potkali holky co jsme se s nima potakali na Sigirii. Pry uz tu sou nekolik dni a zitra odjizdi k letisti. Pak jsme vecer v hospode potkali Radka s Monikou. Jasne Mirisa je mala vesnice, takze se tady musi vsichni stejne potkat. Koupacka byal po tech necelejch dvou tydnech v horach uplne super.
Žádné komentáře:
Okomentovat